Činčilově modrý rex- J. Kotek
Činčilově modrý rex- J. Kotek
je synonymum pro krásného šedomodrého sameťáčka, kterého vyšlechtil Pavel Hrubeš z Týnce nad Labem. Tento nádherný králík je nyní poněkud pozapomenut a zná jej pouze pár nadšenců. Proto jsem se rozhodl, že se s vámi o tento klenot podělím.
Králíci rexi
Krátkosrstí králíci se poprvé objevili před více než sto lety, a to v malé francouzské vesničce Louché-Pringé. Shodou šťastných náhod se dostali do rukou univerzitního profesora Köhlera z Tümenu v Alsasku. Pan profesor byl velkým šlechtitelem a po několika letech na Pařížské výstavě v roce 1924 vystavil prvních šest kusů těchto krátkosrstých králíků. Protože barvou připomínali bobra, byl jejich název odvozen jako Castor Rex, tedy Bobří král. Po této výstavě se o krátkosrstých králících roznesla zpráva do celé Evropy. Do Československa byl importován první chovný pár již v roce 1925 chovatelem Oldřichem Baštou z Poděbrad. Vzhledem k veliké oblibě rexovité srsti se prakticky ihned začali šlechtit barevní rexi. Prvním barevným rexem byl pravděpodobně činčilový rex.
Rexe můžeme velikostí připodobnit ke středním plemenům, jejich optimální váha je 3 - 4,5 kg. Mají mírně zavalité až lehce protažené tělo, které je ovšem rovnoměrně válcovité v celé své délce. Na silných a zeširoka postavených hrudních končetinách můžeme vidět polovysoký postoj. Hlava je silná v čele i v nose, díky kratší srsti je i mírně znatelný krk. Délka uší je 10 – 12 cm, jsou pevné struktury se silným základem, u sebe nesené, dobře osrstěné, lžičkovitě otevřené a na koncích zaoblené. Předností rexů je velice hustá podsada, která je pružná a vyrůstá kolmo z kůže. Pevné, pružné a rovné pesíky přerůstají podsadu jen minimálně (asi 1 mm). Délka srsti má být 18 - 21 mm a její kvalita se nejlépe pozná v zátylkovém klínu, kde je rovná.
Rex klub
Vzhledem k obrovské popularitě, jakou si rexi získali nejen díky širokému kožešinovému využití, ale i značnou oblibou jejich vzhledu, proběhlo v historii několik pokusů o založení klubu chovatelů rexů. Za úspěšný pokus považujeme zejména ten z roku 1941, kdy byl klub založen v Praze a čítal 88 členů. Jeho činnost ale bohužel ukončila druhá světová válka.
Současný klub byl založen v roce 1958 v Přerově. Tento klub je stále aktivní a jeho řadami prošlo přes 450 chovatelů. Doporučuji navštívit webové stránky tohoto klubu (https://rexklub.websnadno.cz/), kde je k dispozici mimo jiné i rozsáhlá fotogalerie a mnoho dalšího, včetně termínu konání klubové výstavy v Týništi nad Orlicí (která bývá pořádána přibližně v polovině ledna).
Činčilově modrý rex
Krycí barva na celém těle je stejnoměrně šedomodrá (střední odstín). V zátylku je malý šedobílý klín. Divoké znaky jsou šedobílé až bílé. Oko je šedomodré. Dráp je rohovitý. Podsada je na celém těle šedomodrá (2/3 chlupu). Nad podsadou je oboustranně ostře ohraničená 5 – 6 mm šedobílá až bílá mezibarva.
Teto zbarvení se poprvé objevilo na speciální výstavě rexů v Chocni roku 1982, uznán a zařazen do vzorníku byl činčilově modrý rex v roce 1993.
Pavel Hrubeš
Každý, kdo se pohybuje okolo králíků rexů zná Pavla Hrubeše. Už jeho otec Vlastimil choval rexe na špičkové úrovni. Oba se postupně stali registrátory v klubu rexů a jejich historie se zde táhne už od roku 1967. Díky svému celoživotnímu úsilí a skvělé plemenářské práci se Pavlu Hrubešovi povedlo vyšlechtit hned dva nové barevné rexy, a to stříbřitě žluté a činčilově modré. Pan Hrubeš je také posuzovatelem drůbeže, chovatelem českých slepic a wyandot a chová také kamerunské ovce.
Vzhledem k tomu, že bylo mým cílem představit toto plemeno co nejobsáhleji, zajel jsem za panem Hrubešem osobně do Týnce nad Labem. Ten mne ochotně provedl celým svým chovatelským královstvím a poté jsme dlouze debatovali o chovatelství.
Pavle, jak jste se dostal k chovatelství?
Já jsem se tak narodil! (smích) Protože jsme měli hospodářství, tak jsem od mala chodil pomáhat rodičům. A moje maminka měla právě castorexe, které dostala věnem od své maminky. A ti byli pořízeni přímo od pana Bašty z Poděbrad. Také jsme s maminkou starali o slepice, měla totiž rozmožovací chov wyandot. Otec se staral o dobytek, který měl v kontrole užitkovosti, takže se o každém kusu museli vést detailní záznamy, včetně kreseb umístění skvrn na tělech telat a ty fleky jsem, jako malý chlapec, do záznamů maloval právě já. V roce 1948 na Slovanské zemědělské výstavě v Praze otec dokonce vyhrál první místo za nejlepšího kance, který byl následně prodán do Velké Británie. Díky změně režimu jsem bohužel nemohl studovat. A tak jsem šel pracovat a dostal jsem práci v Kladrubech u výzkumného stáda jalovic. Když mne v roce 1957 poslali se zvířaty na krajskou výstavu do Pardubic, zjistil jsem, že zde mají i expozice králíků a holubů. Odtud jsem si dovezl svůj první pár castorexů. Ale protože sám jsem tehdy bydlel na svobodárně, musel jsem své první králíky odvézt k matce. Poté jsme na výstavě v Sedlci v Kutné Hoře viděl činčilové rexe a bylo rozhodnuto, pořídil jsem ty!
Jak došlo k vyšlechtění činčilově modrých rexů?
Jednoho dne přišel za mým otcem pan Skopalík z Velkého Týnce, že by chtěl poslat dceři do Ameriky castorexe. Otec souhlasil a výměnou za valuty z prodeje castorexe domluvil pořízení dvou zvířat v německu a to castorexe pro pana Skopalíka a samce činčilového rexe pro mne. Králíci k nám jeli vlakem až z Hamburku. Otec si samce nechal u sebe a kdo chtěl, tak si mohl dovézt připustit jednu samici. Později jsme zjistili, že samec má gen pro modrou barvu a začali se ve vrzích objevovat modrá zvířata s šedobílou až bílou mezibarvou. Tato zvířata jsme já, přítel Jílek, Eliáš a Simandl záměrně vybírali a šlechtili je dál.
Takže začalo šlechtění činčilově modrých rexů…
Ano, na počátku jsme byli čtyři, ale zájem chovatelů postupně upadal a já jsem na to zůstal sám. Po několika neúspěšných pokusech o uznání (například na výstavě v Kolíně v roce 1992), jsem byl konečně úspěšný a v roce 1993 na výstavě v Týništi nad Orlicí došlo k uznání plemene činčilově modrých rexů.
To znamenalo opravdu hodně plemenářské práce, kolik vzniklo krevních linií?
Původní linie byla 7, 2, 1, poté 3, 4 a 5. V dnešní době stále udržuji linii 1, 2, 3, 4 a 7. Ale protože momentálně není možné sehnat materiál, bude nutné v budoucnu pokračovat regeneračním křížením. V úvahu připadají dvě varianty, buď postupovat přes činčilové rexe nebo přes modré rexe, kde ale bude problém s chybějící mezibarvou…
Už jste to nakousl v minulé odpovědi, co je největší problém u činčilově modrých rexů?
Nedostatek chovatelů. Jinak je to právě ta mizející mezibarva. Králík ji nemá po celém těle, postupně se vytrácí. Zároveň je problém se závojem, který je často příliš tmavý. Dalším problémem je udržení hmotnosti. Ve vrzích se objevují jedinci, kteří váží okolo 3 kil, což je dost problematické.
A jak to vidíte s budoucností činčilově modrých rexů?
Skepticky… Víte, každý chce hned bodovat, představuje si, že si pořídí králíky a hned s prvním odchovem vyhraje mistra republiky… Dnes je již málo chovatelů srdcařů. Navíc činčilově modrý rex má jen průměrnou užitkovost. Jedinou výhodou je, že ve výkupu kůží je o něj stále zájem.
No to není moc pozitivní, ale co kdyby se někdo další rozhodl pro chov činčilově modrých rexů?
No to by bylo skvělé. V případě že by se někdo další rozhodl pro chov, tak mne může kontaktovat emailem pavel.hrubes@email.cz.
Poděkování:
Pavlu Hrubešovi za jeho poutavé vyprávění a rady do chovu.
A hlavně mojí manželce za fotografie, korekturu a neutuchající podporu!
Zdroje:
Pavel Hrubeš. Chovatel a šlechtitel [ústní sdělení], Týnec nad Labem, listopad 2023 – únor 2024.
Kozubík Milan. REXAŘ. Vizovice: Kozubík Milan, 2007.
Klub chovatelů králíků kastorexů a rexů [online], dostupné z https://rexklub.websnadno.cz/ .
Zadina Josef. Vzorník plemen králíků. Praha: Český svaz chovatelů, 2003.,
Zadina Josef a kol. Chov králíků. Praha: Brázda, 2012. ISBN 978-80-209-0392-1.
ŠIMEK, Vlastimil a kol. Vzorník plemen králíků 2020. Praha: Český svaz chovatelů, 2020. ISBN 978-80-270-7257-6.
Fotografie:
1) Činčilově modrý rex samec
2) Detail hlavy
3) Činčilově modrý rex samice
4) Detail podsady
5) Modrý rex - cesta k záchraně čimrexů?