Enterokolitida- J. Kohoutek
Enterokolitida – můj (ne) úspěšný boj
text: Jan Kohoutek
Vážení přátelé, vím, že o této střevní nemoci bylo už napsáno dost. Někteří chovatelé se
již se svými poznatky, ať už úspěšnými či neúspěšnými, v minulosti podělili na stránkách
časopisu Chovatel. Já se s enterokolitidou nebo chcete-li s enzootickou enteropatií, mukoidní enteritidou nebo nakonec po našem „žbluňkačkou“ potýkám již dlouhou dobu. Než se
rozpovídám o svých potížích, neuškodí trochu odborné teorie.
Pravděpodobně od roku 1997 (myšleno v Evropě) se v mnoha chovech vyskytlo onemocnění enterokolitida. Onemocnění, které je obvykle fatální, je v odborné literatuře popsáno
jako mukoidní enteritida.
Shrnuto v kostce:
- Hlavní roli hrají toxiny, které produkují clostridie. Zejména c. perfringens, c.
spiroforme, c. sardelli, c. piliformis. Tyto typy mají podle současných znalostí
centrální význam. Dále to jsou patogení sérotypy E. coli.
- Otravu nelze léčit.
- Ne všechny níže popsané příznaky nemoci se musí objevit v jednom chovu.
- Spouštěcími stresovými faktory jsou odstav mláďat, změny v krmivu, lehce
stravitelné sacharidy (ovoce), nedostatek hrubé vlákniny, transport a změny
počasí.
Na začátku onemocnění nemají zvířata chuť k jídlu, vypadají omámeně a téměř se nehýbou.
Některá zvířata vylučují řídký kašovitý, případně želatinový, hlenovitý střevní obsah, který
má nepříjemný zápach. Zvířatům se také velmi nafukují břicha. Při palpaci je apendix z
počátku na dotek jako plastelína a později je stále tvrdší. Často je slyšet skřípání zubů. Náhlé
úhyny jsou běžné a propuknutí enterokolitidy v chovu je možné po celý rok. Nárůst je
zejména pozorován na podzim a v zimě.
Primárně jsou postižena odstavená mláďata, ale mohou být postiženy i březí a kojící samice.
V zasažených chovech se ztráty u mladých zvířat po odstavení ve stáří 7–8 týdnů pohybují
od 25 % do více než 30 %. V případě počátečního propuknutí enterokolitidy v chovu uhyne
přibližně 80 % mladých zvířat a asi 25 % chovných. Během pitvy uhynulých zvířat bylo
zjištěno:
- Střevo nevykazuje žádnou peristaltiku.
- Tlusté střevo ucpané pevnou, průhlednou želatinovou hmotou. V slepém střevě
se hromadí vymačkané kuličky výkalů.
- Krevní kongesce ve vnitřních orgánech.
- Krvavý exsudát v hrudní a břišní dutině.
- Fibrinózní perihepatitida a hemoragická až fibriózní enterotyphlitida.
Histologicky lze pozorovat:
- Ztráta střevního epitelu a ztráta klků, zmnožení a zvětšení střevních žláz.
- Zánětlivé otoky lymfatických uzlin a nekróza a kalcifikace lymfatických tkání.
- Dále překrvená játra a ledviny a také krev v plicích a srdci.
I když je výše napsáno, že ne všechny příznaky se můžou vyskytnout v jednom chovu, já
měl tu smůlu, že v mém chovu se onemocnění projevilo se všemi příznaky. Dá se říct, že
jsem enterokolitidou řádně vyškolen. Více než třicet let chovám rexovité králíky s kresbou
a jsem rád, když z jednoho vrhu vyberu dva pěkné na výstavu. Bohužel ti pěkní hynuli první.
S vystavováním byl částečně utrum. Pokud náhodou někteří králíci přežili a já pak kolem
nich chodil po „špičkách“, jak říkával Standa Maxa, tak tihle králíci na výstavě stejně velkou
díru do světa neudělali a já musel skousnout poznámky typu: „ústup“ ze slávy nebo „máš to
nějaké málo narostlé“.
Musím říct, že jsem vyzkoušel „milion věcí“. Většina nezabírala vůbec, některé částečně.
Asi nejvíc fungovaly granule s bacitracinem, ale ty se již nevyrábí. Dále jsem použil granule
s vyšším obsahem vlákniny, granulované mléko, granule s jablečnými výlisky atd. Když
jsem objevil přípravek HUMINO, věřil jsem, že by to mohlo fungovat. Bohužel. Pořád jsem
si říkal, že někde dělám chybu, že špatně krmím, ale takhle jsem krmil i před tím, než tohle
trápení začalo. Ne nadarmo se říká, že veškerá imunita je ve střevech. U králíků to platí
obzvlášť. Pomoci se mi snažil např. Tomáš Červinka, když mi doporučil granule ENTERO
a k tomu přípravek do vody Darmwohl. Někteří králíci přežili, ale i tak to nebylo ideální.
Na stránkách německého svazu chovatelů, kam jsem zabrousil, jsem objevil odkaz na článek
o enterokolitidě (viz výše odborná teorie) a v něm zmínka o přípravku PROCURA 10 %.
Zjišťoval jsem, jestli se dá u nás někde sehnat, ale neúspěšně. Z čirého zoufalství, aniž bych
použil překladač, jsem česky napsal e-mail do firmy, která ho vyrábí, jestli je možná distribuce do Česka.
Asi za hodinu mi odepsali a do týdne jsem obdržel zdarma litrové balení na
zkoušku. Musím říct, že jsem byl tímto jednáním mile překvapen. Indikace je do vody každý
den. Bylo mi doporučeno 1 ml na litr vody. Moje nadšení opadlo po tom, co mi z lednových
vrhů nezbylo skoro nic. Tak jsem zvýšil dávku na 2 ml. No neříkám, že se výsledek ihned
dostavil, ale úhyn poklesl, králíci začali lépe prospívat, lépe využívat krmivo a tím pádem
šla i jejich hmotnost nahoru. Z květnových vrhů mi neuhynul jediný králík. Zřejmě to chtělo
čas, než se účinek projevil. Objednal jsem si přípravek PROCURA 10 % znovu, tentokrát 2
l. Cena není nijak závratná. Objednat je možno též granule PROCURA v dávkování 400–
1500 g na tunu krmné směsi. Balení 5 kg a 20 kg.
Takže závěrem mi nezbývá než říci, že na další chovnou sezonu jsem docela optimisticky
naladěn a doufám, že mi ten optimismus vydrží.