55. Speciální výstava- 10.1.2026
Výsledky:
Kompletní katalog: Katalog rexů 2026 s výsledky (1).pdf
Vysledky souteze o Mistra klubu 2026 - Ca.pdf
Vysledky souteze o Mistra klubu 2026 - bar. rexu .pdf
55. spec. vystava rexu v Tynisti n.O. - cestne ceny bar. rexu.pdf
55. spec. vystava rexu v Tynisti n.O. - sampioni.pdf
55.spec. vystava rexu v Tynisti n.O. - cestne ceny Ca.pdf
Nejuspesnejsi Mistri klubu - akt.2026.pdf
Galerie mistru a vitezu - akt. 2026.pdf
Zhodnocení 55. speciální výstavy
Vážení přátelé,
na úvod mi dovolte poděkovat všem, kteří naši „půlkulatou“ speciální výstavu obeslali, a zvláště těm, kteří se podíleli na její přípravě a průběhu. Ve druhém lednovém týdnu zaplnilo halu v Týništi nad Orlicí tradičně několik set rexů, a bylo se na co dívat.
Kastorexi působili letos velmi vyrovnaně, často bylo obtížné odhadnout, kde končí chov jednoho chovatele a začíná druhého. Je vidět, že na prošlechtění nejstaršího rexího plemene byla odvedena velká práce. Králíci byli vyrovnaní v typu, tvaru i barvě, jen ojediněle se objevili mírně tmavší jedinci. Oční kroužky byly pěkně uzavřené, srst hustá a pružná. Celkově šlo o silný nadprůměr a i rozeskakování, které prováděli přítelkyně Caithamlová a přátelé Přikryl, MVDr. Martinec a Chadraba ml., bylo velmi vyrovnané.
U aguti rázů byla situace pestřejší. K vidění byli špičkoví slovenští sivomodří, u nichž jde kvalita každým rokem nahoru. Jednalo se o typové králíky bez tvarových vad, s hustou a pružnou srstí. U činčilových rexů bylo i přes menší počet chovatelů patrné, že se u nás stále objevují vydařená zvířata, která nemají tak tmavou krycí barvu jako často vídáme v Německu; kolekce působila vyrovnaně a srst byla na velmi dobré úrovni. U modré činčily byla vidět zvířata z regeneračního křížení, která mají k ideálu ještě dál – zejména kvůli drobným tvarovým vadám a slabší mezibarvě. Naopak u slovenských pastelových jsme se mohli pokochat opravdu špičkovými kusy. Pro připomenutí: slovenský pastelový vznikl křížením oranžového rexe se slovenským sivomodrým a jeho příjemná pastelová barva z něj dělá velmi zajímavou volbu do chovu; nezbývá než doufat, že se s ním budeme u nás setkávat častěji. Jako poslední v této skupině byli oranžoví rexové. Zde zaujali někteří jedinci ze Slovenska s vysokou úrovní a sytou oranžovou barvou, ale objevily se i slabší kusy s výlukovými vadami. Celkově je na oranžovém rázu ještě kus práce.
U celobarevných rexů byla, podobně jako u kastorexů, řada špičkových zvířat ve velmi vysoké kvalitě. Jde o kategorii, která dosahuje v rámci klubu dlouhodobě nejvyššího bodového průměru. Černí a bílí se tradičně drží v absolutní špičce, u modrých a havan je znát menší chovatelská základna, přesto dokáží jejich chovatelé představit velmi povedené jedince.
Také u strakáčů bylo na co se dívat. Černí i černožlutí byli na velmi dobré úrovni, většinou s pěknou kresbou; místy se objevovaly náznaky řetízků a problémy s volnější kůží. Modří, i přes poněkud hrubší kresbu, působili velmi dobře. U méně obvyklých havanovitých byla kvalita rovněž vysoká. Zajímavostí byl i jeden rex český strakáč černožlutý – při jeho posouzení bylo vidět, že i takto náročná kresba se dá zvládnout a nejen v kleci působí velmi efektně. Na letošní speciálce se objevilo také více japonských rexů. Typově a tvarově na tom byli vesměs slušně, kresba však nedosahovala úrovně jejich ekvivalentu s normální srstí chovaného u nás. Přesto se za předvedená zvířata nebylo třeba stydět. U rhönských rexů si drží chovy stabilně vysokou úroveň.
Kategorie D – záměrně ji nenazývám „malá“ vzhledem k rozmachu plemene malý rex – je tvořena plemeny, jejichž protějšky s normální srstí patří mezi malá plemena (např. tříslový černý). U rysů, kteří jsou charakterističtí unikátní barvou podsady, byl vidět široký rozptyl v kvalitě: od vynikajících zvířat s hodnocením 95,0 bodů, kde nebylo co zásadního vytknout, až po slabší jedince s hodnocením 89,0 bodů. U stříbřitých žlutých je situace podobná jako u modrých činčil – věřme, že jsou na dobré cestě ke zlepšení výsledků. U černých vyder zamrzely četnější výluky, ale i tak bylo možné najít řadu dobrých zvířat. U tříslově černých byla vystavena pouze jedna kolekce, která nízký počet kusů kompenzovala bezchybnou kvalitou ve všech hodnocených pozicích. U rexů kuních modrých bylo tradičně na co koukat a i přes jediného chovatele byla představena řada nadprůměrných a vyrovnaných jedinců. Bohužel rexe kuního hnědého jsme letos neviděli. U rexe sallandera byl vystaven jediný kus, kvalitní v typu i kresbě, k dokonalosti mu však chyběla lepší celková kvalita srsti. Doufejme, že se s tímto atraktivním barevným rázem budeme na výstavách setkávat častěji.
V kategorii malých rexů jednoznačně zazářil rex malý divoce modrý. Šlo sice „jen“ o jedno zvíře, ale kvalitou, zejména strukturou, hustotou a pružností srsti, výrazně vynikalo. Rex černopesíkatý dodán nebyl a kategorii uzavíral rex malý plášťový strakáč, který podle mého názoru od loňska prošel kvalitativním posunem správným směrem.
Kategorie E, tedy zakrslí rexové. U zakrslého rexe v barvě kastorexe byla kvalita srovnatelná s „velkými bratry“ – vystaveni byli velmi pěkní jedinci s kompaktním tělesným rámcem a krátkým uchem. U divoce modrého se opět jednalo o jediného zástupce, ovšem po všech stránkách špičkového. U nejpočetnějšího činčilového zbarvení byl letos patrný větší rozptyl v kvalitě, a jde snad o jediný ráz, kde dle mého subjektivního dojmu došlo k mírnému poklesu kvality oproti loňsku; navíc ve srovnání s velkou formou bylo k vidění více tmavších jedinců. U bílého červenookého lze vystihnout dojem jediným slovem – paráda; opravdu mistrovská kolekce. U oranžových byl patrný zřetelný posun směrem vzhůru, tmavší jedinci, známí z předchozího ročníku, tentokrát prakticky chyběli a všichni se prezentovali pěknou, svítivě oranžovou barvou. U tříslově černých je potřeba zapracovat na pečlivějším výběru zvířat na výstavu, protože výluk bylo více než obodovaných kusů. U durynských rexů by se hodilo mírně delší tělo, aby vynikla jinak velmi líbivá barva. Velkým a příjemným překvapením byl nejen počet, ale především kvalita ruských černých, kteří již měli výrazně ohraničenou a sytou kresbu. U dalmatinů bych uvítal o něco jemnější kresbu, otázkou však je, zda by se již příliš „neztratila“; tvarově a typově šlo každopádně o velmi zdařilá zvířata.
Celkový dojem z výstavy mám velmi pozitivní. Přestože chovatelů postupně ubývá a ceny všeho rostou raketovým tempem, stále je mezi námi dost poctivých chovatelů, kteří dokáží představit takto kvalitní zvířata. Patří vám za to poděkování.
